Vltava

„Pojď, namasíruju ti záda,“ říkám mámě, když sedíme u stolu, popíjíme čaj a nikdo jiný kromě nás dvou v domě není. Máma si lehne na gauč a spokojeně vzdychne. Popáté se mě zeptá, jak se mám a co vlastně dělám. Popáté jí všechno zopakuju. A u toho jí hladím záda, anebo spíš žebra potažená kůží.

Saša Michailidis se ptá historika umění Karla Srpa a vnučky Mikuláše Medka, editorky a kurátorky Adély Procházkové. 3. listopadu jsme si připomněli 100 let od narození Mikuláše Medka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého moderního malířství poválečného období. Právě on se konečně dočká objemné monografie a také kompletního soupisu díla. Usiluje o to jeho rodina. Jak náročné bylo toto vše dát dohromady?

Komedii a humor považuje za klíč k tomu, aby antika promlouvala k dnešnímu publiku živým jazykem. Nejnověji připravil nový veršovaný překlad dva a půl tisíce let staré Aristofanovy protiválečné komedie Lysistrata, kterou v režii Miroslava Bambuška uvádí pražská nezávislá divadelní scéna Studio Hrdinů.

Celá věc kolem udílení státních cen a cen ministerstva kultury za umělecké výkony v roce 2026 přesáhla jakoukoli mez ostudnosti. Než se dostanu k letošnímu laureátovi ceny za literaturu, musím připomenout, jak jsem v minulých letech byla často mile překvapena rozhodnutím jednotlivých odborných komisí.

Je hudební publicistkou, dlouholetou moderátorkou Radia 1 a taky spisovatelkou. Její nejnovější kniha je o zmrzlině a má podtitul Život pod nulou. Sleduje v ní, jak se z výsady panovníků stala pochoutkou dostupnou téměř každému, jak její osudy ovlivňovaly války, migrace i technologický pokrok a proč ji milují lidé po celém světě.

Saša Michailidis se ptá kurátora Ondřeje Horáka – Fuczika a Lenky Ouředníčkové z nestátní neziskové organizace Rubikon. Výstava s názvem Až spadnou zdi v pražském Atriu Žižkov ukazuje, co se stane, když se do míst, jako jsou věznice, uprchlické tábory nebo sociálně vyloučené lokality dostane umění. Vystavující umělci představují společné projekty, ve kterých se z izolovaného stává spoluautor. Jak zapojovat lidi v izolaci do uměleckého procesu? A co tím získají obě strany?

V listopadu 2016, tedy přesně před deseti lety, vyhlásili editoři Oxfordského slovníku slovem roku „post-truth“. To jest výraz, který do češtiny překládáme jako post-faktičnost nebo post-pravda. Tím spustili dlouhotrvající polemiku o tom, jak se ve veřejné diskusi proměňuje náš vztah k faktům a jak na tyto změny reagovat. Zkusme tuto debatu shrnout a zvážit, do jaké míry se nás stále ještě týká.

Saša Michailidis se ptá hudebníků Jana P. Muchowa a Jana Čechtického. Sebastians, Ohm Square, Colorfactory, Ecstasy of Saint Theresa, Liquid Harmony. To jsou názvy kapel z 90. let. Z pestré hudební společnosti postupně vznikaly různé podoby české alternativy – od kytarovek až po elektroniku

Filozof a pedagog mluví o tom, jak se snaží ze studentů dostat to nejlepší nebo jak velkou hodnotou je přátelství na celý život. A proč říká anexi Krymu Anschluss? Repríza z 30. 9. 2022.

Jediná česká odbornice na skotskou gaelštinu, překladatelka a literární vědkyně z Univerzity Karlovy získala se svým projektem prestižní ERC Starting Grant. Zaměřuje se v něm na uživatele, kteří se sami keltský jazyk bez jakýchkoliv rodinných vazeb a kořenů naučili a používali ho ve své vlastní tvorbě.

Saša Michailidis se ptá hudebního publicisty a šéfredaktora Kulturního magazínu UNI Ondřeje Bezra a ředitele Ústavu anglistiky na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity, překladatele Ladislava Nagye. 7. listopadu 2016, tedy před deseti lety, zemřel zpěvák a básník Leonard Cohen. Čím se vyznačuje a je výjimečné Cohenovo literární i hudební dílo? Repríza z 19. 9. 2024.

Listopad je v řadě kultur měsícem, kdy si lidé připomínají své drahé zesnulé. Naše Dušičky jsou v nejedné rodině jedinou příležitostí, kdy živí navštíví hroby svých příbuzných.

O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Poslechněte si příběh ze souboru kratších Šlejharových próz Dojmy z přírody a společnosti.

Jako tanečník a choreograf vede spolu s Ondřejem Vinklátem přední nezávislý taneční soubor DEKKADANCERS. Nejnověji spolu vytvořili komponovaný večer s názvem Lži, které muži říkají. „Lhát se nemá, ale nikdy bych nedovolil pravdě, aby stála mezi mnou a vyprávěním zábavného příběhu,“ konstatuje ve Vizitce a přiznává, že humor v jeho inscenacích hraje zásadní roli.

Existují věci, které se dějí potichu. Bez svědků, bez hodnocení, bez lajků. Psaní deníku je jednou z nich. Člověk sedí sám a pokouší se slovy zachytit něco, co díky prchavosti času sklouzává do minulosti.

Saša Michailidis se ptá Petra Gibase ze Sociologického ústavu AV ČR a Masarykovy univerzity a předsedy Českého zahrádkářského svazu Stanislava Kozlíka. Říjen a listopad, čas zazimovat zahradu. Jenže zahrádkářské osady dnes řeší jiné starosti. Ve městech stále častěji narážejí na zájmy nové výstavby, potřebu bydlení i požadavky na veřejný prostor. Mají mít zahrádky ve městě své místo? Nebo je jejich ústup přirozenou součástí proměny měst?

Patří k nejvšestrannějším českým kytaristům, jako hudebník se pohybuje napříč žánry. Hru na kytaru taky vyučuje na ZUŠce Lidinská v Berouně, kterou i vede. „Talent má své výhody, ale mnohem víc je hra na nástroj o motivaci. V základním uměleckém školství by se měla preferovat radost z hraní. Na koncertech se snažíme vytvořit neformální atmosféru, aby se dítě cítilo jako doma,“ vysvětluje ve Vizitce, jak docílit toho, aby se děti těšily na koncerty a měly co nejmenší trému.

Všude byly knihy a lidi. Frankfurtský veletrh byl a je tržiště plné lidí, kteří čtou a kupují knihy. A tentokrát se hodně kupovaly ty české, protože Česká republika byla letos čestným hostem veletrhu. Nikdy jsem v Německu neviděla tolik lidí, aby si listovalo v českých knihách a kupovalo je. Byl to omamný pocit.

Saša Michailidis se ptá filmové historičky a spolupracovnice Vltavy Alice Aronové a romanistky a překladatelky z italštiny Alice Flemrové. Luchino Visconti, režisér filmů jako Rocco a jeho bratři, Gepard nebo Smrt v Benátkách patří k nejvýznamnějším osobnostem evropské kinematografie. 2. listopadu to bylo 120 let od jeho narození, letos také 50 let od jeho úmrtí. Jak se v jeho díle potkávaly tak rozdílné světy jako aristokracie a komunismus? V čem spočívá jeho výjimečnost?

Dokumentoval revoluční mládež v Íránu, ženy bojující ve válečné zóně na Ukrajině, LGBTQ komunity v Pákistánu, Íránu a Bělorusku nebo gangy a dobrovolné záchranáře ve Guatemale. V raném věku se rozhodl upřednostnit cestování a praktickou zkušenost před akademickým vzděláním.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Umělci a umělkyně na nejistotu měnícího se světa reagují osobními příběhy, pamětí, tělem, technologiemi i nadsázkou. Kdo tu koho řídí, ukáže třeba multimediální performance FUGE IN HD, inscenace podle Chytilové Dědictví nebo imerzivní Mezi vrstvami v Plzni.

Na každém rohu madona a Maradona. Taková je Neapol. Prádlo v úzkých ulicích vlaje nad hlavami, motorky prdí pod nos a všude madonky a maradonky.

Proslulý hudební skladatel, vědec a pedagog popisuje, co má mít správný divadelní song, jak se udržuje ve svěží kondici a připomíná svá tvůrčí léta strávená s Českým rozhlasem Brno.

Jeho snímek Zářit vyhrál na MFDF Ji.hlava v sekci Česká radost. Všechny postavy filmu od Nairobi, přes Nové Dillí až po Soul spojuje touha po světlejší barvě pleti. „Pro hrdiny je to intimní záležitost, všichni o používání bělících krémů ve společnosti mluví, ale nikdo nechce přiznat, že je toho součástí,” popisuje ve Vizitce, kde také mluví o svém dokumentaristickém přístupu, o subjektivitě v tomto filmovém žánru i o autenticitě.

Pouť za „šíleným“ králem začala v říjnové mlze. Mlha je synonymem tajemství. Onoho rána jsem před cestou podaroval muže bez domova, vědom si, že Královna univerza k nám přichází v těch posledních.

„Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal,“ zní slova v druhé kapitole první knihy Mojžíšovy. Slova, která dala vzniknout šabatu: nejsvětějšímu a nejdůležitějšímu svátku židovského kalendáře, dni odpočinku.

Co bylo v těch vizích Juliány z Norwiche? O světě v oříšku, o nemožném-a-přece-možném spasení pro všechny, o Ježíšovi coby matce i o tajemných osudech rukopisu. Skoro vůbec nic o kočce.

Jak vzniká hudba a co všechno se odehrává mezi prvním nápadem a hotovou partiturou? Ondřej Brousek patří k hudebníkům, kteří se přirozeně pohybují mezi různými žánry i rolemi – jako skladatel, aranžér, klavírista i člen Monkey Business. V Taktovce mluví o hledání vlastního hudebního rukopisu, o svobodě i limitech při aranžování a o tom, co skladatele naučí až setkání se skutečným orchestrem.

Fascinující putování mezihvězdným prostorem za posmrtným životem.

Saša Michailidis se ptá hostů, jak si vedou slovenští tvůrci a tvůrkyně v Praze a v Česku vůbec. Parkování v tuzemských městech jako noční můra, vyřeší to parkovací domy, nebo podzemní garáže? Lolita v Četbě s hvězdičkou a kulturní války o klasickou i současnou literaturu.

Jedna z nejvýraznějších hudebních událostí letos slaví třicet let existence. Festival založil v roce 1996 pod názvem Struny podzimu. Typický je svojí multižánrovostí, kdy propojuje klasickou hudbu, jazz, elektroniku nebo třeba i rap. „Nejbláznivější projekty mají největší šanci vejít do historie. Po hostech chceme mnohdy i náročnější program,“ říká ve Vizitce k už tradičně odvážné dramaturgii Prague Sounds.

Když se slunce vzdaluje a svět se halí do podzimních barev, začne se snášet magická atmosféra, která jako by chtěla mluvit. Zaznívá šustění suchého listí, praskání dřeva v kamnech nebo vzdálené štěkání znuděného psa. Do toho voní chryzantémy, je cítit jemný kouř z dalekého pálení ohňů, na všechno padá chladný závoj. Slunce nás opouští, říše tmy je na dosah.

Saša Michailidis se ptá dopravního inženýra, projektanta, nezávislého odborníka Květoslava Syrového a architekta, urbanisty Petera Bednára. Máme po regionálních volbách, ve kterých velkou roli hrála i parkovací místa, aut ve městech přibývá. Kde mají auta stát? Vyplatí se parkovací domy a podzemní garáže?

Jako dlouholetá šéfka Archivních a Programových fondů ČRo se stala členkou Síně slávy Českého rozhlasu. Vstupují do ní osobnosti, které se zasloužily o mimořádný přínos rozhlasové tvorbě, vysílání nebo šíření rozhlasové kultury. Sama se podílela na záchraně unikátních dokumentů i na digitalizaci rozhlasového dědictví. Jako historička se věnovala dějinám rozhlasu a významným osobnostem, které utvářely jeho podobu.

Vizuální kultura hrála odjakživa zásadní roli v našem světě: nejrůznější zobrazení měla sílu přesvědčovat, manipulovat, utvářet a ovlivňovat myšlení lidí i směřování celé společnosti. Ne jinak tomu bylo ve Středomoří čtvrtého až sedmého století, kdy jej ovládla nová média jako skleněné nebo leštěné mramorové mozaiky. Ty společně vytvářely v sakrálních stavbách to, čemu dnes říkáme zářící obrazy.

Nečekaná setkání: V Anglii vládla Anna, dcera Karla IV., Geoffrey Chaucer posílal poutníky do Canterbury, Viklef vyzýval k reformě církve a Juliána z Norwiche měla vize.

Nemáme čas na smrt. Nemáme čas ji prožít. Chápete, nemyslím naši vlastní, tu si užijeme, až nastane. Ale těch, kteří odcházejí. Zpráva o smrti někoho, koho jsme znali, přijde a za ní hned další, jiná, většinou nicotná, chodí jedna za druhou jak vlna za vlnou a odliv je příliš krátký. „Ach, to je mi líto, tak on/ona už taky odešel.“ Když někdo odejde, zhasne jeden plamen. Dokud hoří, je tu stále se mnou. A s ním i světlo a o něj právě jde.

Sérii uzavírá veřejná debata Promyslet Havla živě, která se uskutečnila 22. října 2026 v Jízdárně Pražského hradu. Na téma demokracie a budoucnost Evropy debatují Alice Koubová, Lenka Karfíková a Tomáš Koblížek, moderovala Karolína Koubová.

Z většiny českých sídlišť se staly poměrně dobré adresy, které jsou hustě obydlené a postupně se aktualizují. Jakými směry jdou proměny českých paneláků a jaké postupy jsou skutečně inovativní? Proč je většinou lepší upravovat než bourat? Poslechněte si, jakou mají paneláky budoucnost.

„Už za války ve Zlíně začaly experimenty s montováním rodinných domů z panelů. A po válce tam vzniká první realizace paneláku v Československu,“ popisuje historik Ondřej Ševeček. Poslechněte si, co tvarovalo zlínská sídliště.

„Chtěli jsme, aby lidé v ubytovně Kosmalt zažili socialistický panelový brutalismus. Odkryli jsme beton, terazzo a mramor,” popisuje architekt, Michal Burák. Poslechněte si o košické aktualizaci panelové ubytovny.

Saša Michailidis se ptá novinářky a bývalé moderátorky Rádia Devín Andrey Makýšové Volárové a Jany Burianové z Městských divadel pražských. Na Vltavě si můžete poslechnout sérii Slováci na Vltavě, která představuje vybrané slovenské tvůrce působící v našem hlavním městě a jejich zkušenosti s prací v českém kulturním prostředí. Proč se rozhodli působit právě v Česku? Jaké podmínky tu nacházejí a jak se jejich zkušenost promítá do vztahů mezi českou a slovenskou kulturou?

Choreografka, režisérka a zakladatelka tanečního souboru BURKICOM stojí za festivalem současného tance a fyzického divadla Bread & Dance Prague. Letošní čtvrtý ročník uvádí inscenace čtrnácti souborů a rozprostře se na sedm pražských scén. „Specializujeme se na české umělce, to je také cílem festivalu – pomoci českému tvůrci dostat se ven do zahraničí,” říká ve Vizitce. Představí na něm i svoji inscenaci o syndromu vyhoření Směj se, pořád se směj.

Když před lety získala Nobelovu cenu za literaturu Louise Glück, potěšilo mne, že ji dostala právě za poezii, a zároveň mne tehdejší zdůvodnění inspirovalo k úvaze o souvislosti s architekturou. Hodnocení poroty tehdy vyzdvihlo schopnost její poezie propojovat osobní emoce a prožitky s universálními, existenciálními, všem společnými otázkami.

Saša Michailidis se ptá amerikanistky Hany Ulmanové z FF UK a literární kritičky a publicistky Evy Klíčové z deníku Alarm. Od 28. října si na Vltavě můžete poslechnout Lolitu Vladimira Nabokova. Román, který při svém vydání vyvolal skandál, dodnes vzbuzuje otázky, jak zacházet s literárními díly, která překračují naše morální představy. Podobné spory se ale nevedou jen o klasiku. V současnosti se literatura stává také bojištěm politických a kulturních konfliktů.

Je jedním z průkopníků a nejvýraznějších osobností české hip-hopové scény. Legendární český rapper, spoluzakladatel kapely Peneři Strýčka Homeboye vydává další sólovou desku s názvem Je Miki Vorel. „Rap je moje hlavní gros, na graffiti se rád koukám, ale už nikde neběhám a neničím nikomu majetek. Spoustu současných umělců výtvarného umění graffiti prošlo. V té době jsme nemohli jinak,“ popisuje ve Vizitce.